Nepřerušená řada velkých bytostí, které dosáhly osvícení vede od dob historického Buddhy až do současnosti. Své životy plně zasvětili tomu, aby učení cesty vedoucí k probuzení předávali dalším. Budddhismus do Tibetu pronikal postupně, v průběhu několika generací, nejprve za krále Songtsen Gampa v 6. století našeho letopočtu. V 8. století za vlády krále Trisong Detsena byl ustanoven státním náboženstvím.
V tibetském buddhismu je rozšířená tradice rozpoznávání reinkarnací vysoce realizovaných učitelů, označovaných jako tulku. Vedeni soucitem se zrozují znovu, aby pokračovali v závazcích, jež na sebe vzali jejich předchozích inkarnace. Takovou linií reinkarnovaných tulku je i linie Khjence.
Jamyang Khjence Wangpo (1820-1892)
Jamyang Khjence Veliký, narozený v roce 1820, byl považovaný za zcela vyjímečného mistra – učence, mystika, spisovatele a meditačního mistra par excelence. V mládí putoval po celém Tibetu a přijal nespočet duchovních učení, včetně nauk již téměř zaniklých linií. Studoval u více než stopadesáti největších buddhistických mistrů své doby. Když se blížil ke čtyřicítce, odebral se do ústraní, do malé místnůstky v klášteře Dzongsar linie Sakya poblíž Derge ve východním Tibetu, kde se po zbytek života věnoval praxi a zvládnutí všech učení, která obdržel.
Byl považovaný za posledního z Pěti králů tertönů, které v devátém století ve svém proroctví předpověděl Guru Padmasambhava. Byl držitelem sedmi transmisí učení pokladů. Jeho sebrané spisy obsahují 35 svazků, pokrývajících všechny aspekty mysticismu a vzdělanosti. Blízce spolupracoval se svým studentem a kolegou Jamgön Kongtrul Lodrö Tayem na mistrově proslulém díle Pět pokladnic.
Dzongsar Khjence Chökyi Lodrö (1894-1959)
Po svém narození v roce 1894 byl Dzongsar Khjence Rinpočhe rozpoznaný jako jedna z inkarnací Jamyang Khjence Wangpa. Obdržel jeho jméno a navázal také na jeho práci v klášteře Dzongsar. Stejně jako jeho předchůdci obdržel učení od nejrůznějších učitelů a byl držitelem a propagátorem mnoha linií meditační praxe. Značně rozšířil šedru Khamje a pod jeho vedením se klášter Dzongsar stal významným centrem vzdělanosti.
Téměř všichni významní lamové tradic Ningma, Kagjü a Sakja této generace obdrželi učení od tohoto mimořádného mistra. V roce 1950 se Dzongsar Khjence Rinpočhe usadil v Sikkimu, stal se guruem královské rodiny a do konce života žil v palácovém klášteře. Současný Dzongsar Khjence Rinpočhe je jeho hlavní inkarnací.
Dilgo Khjence Rinpočhe (1910-1991)
Dilgo Khjence Rinpočhe, Tashi Paljor, se narodil v roce 1910 a byl rozpoznán významnými lamy Loter Wangpem a Mipam Rinpočhem jako inkarnace Jamyang Khjence Wangpa. Jeho hlavním učitelem byl Sečen Gyaltsap Rinpočhe, byl také duchovním synem Jamyang Khjence Chökyi Lodra. V mladí strávil řadu let v ústraní v horách provincie Kham. Poté byl vyzván, aby učil. Po odchodu z Tibetu do indického exilu se Dilgo Khjence Rinpočhe stal pilířem tibetského vzdělávacího systému a nevyčerpatelným zdrojem učení. Mimo kvalit opravdového duchovního mistra, byl zároveň zosobněním nesobectví a velkorysosti. Své učení předával všude kam byl pozván, často bez přestávek od brzkého rána až do noci. Vstával pak po druhé hodině raní a do deváté hodiny praktikoval. Byl neustále ponořený v prostoru naprosté moudrosti, a pro své žáky byl příkladem dokonalého praktikujícího. Strávil víc než dvacet let v meditačním ústraní.
Stal se duchovním učitelem královské rodiny v Bhútanu a učitelem Jeho Svatosti Dalajlámy. Díky svému učení a publikování vzácných textů se zasloužil o uchování mnoha učení, která by jinak byla v průběhu kulturní revoluce v minulém století ztracena. Budoval stůpy a založil několik meditačních center a klášterů včetně velkého kláštera Sečen v Nepálu. Jeho sebrané spisy byly publikovány ve dvaceti pěti svazcích. Zemřel v roce 1991.
Dzongsar Khjence Rinpočhe
Dzongsar Khjence Rinpočhe, Thubten Čhökji Gjamtso, se narodil v roce 1961 v Bhútánu. Byl rozpoznán J.S. Sakya Trinzinem a obdržel zmocnění a učení od řady největších učitelů naší doby včetně J.S. Dalajlámy, J.S. šestnáctého Karmapy, J.S. Sakja Trinzina, a od obou svých dědečků J.S. Dudžom Rinpočheho a Sönama Zangpa. Jeho Hlavním guruem byl J.S. Dilgo Kjentse Rinpočhe. Studoval u více než pětadvaceti dalších významných lamů ze všech čtyř škol tibetského buddhismu.
Již v mládí se zasloužil o publikování řady vzácných textů, u nichž hrozilo, že budou navždy ztracené. V roce 1980 zahájil obnovu kláštera Dzongsar v Tibetu. Založil řadu buddhistických škol a retreatových center v Indii a Bhútánu. Na základě přání svých učitelů cestuje a vyučuje po celém světě a založil centra dharmy v Austrálii, Evropě, Severní Americe a v Ásii. Rinpočhe založil organizaci Siddhartha’s Intent, která organizuje jeho učení a nadaci Khyentse Foundation, neziskovou organizaci podporující instituce a jednotlivce věnující se praxi a studiu Buddhovy moudrosti a soucítění.
Dzongsar Khjence Rinpočhe je také autorem dvou filmů: Pohár / The Cup (1999), a Poutníci a kouzelníci / Travellers and Magicians (2003). Je také autorem knih “What Makes You not a Buddhist” (Shambhala, 2007), v češtině Co z vás (ne) dělá buddhistu (Dharma Gaia, 2010), a "Ne pro štěstí / Not for Happiness" (Shambhala, 2012), kterou v českém překladu připravuje rovněž nakladatelství Dharma Gaia.
